Andrej Barčík, významný slovenský výtvarník, se narodil 20. listopadu 1928 v Závodí. Jeho život byl plný uměleckých výzev a boje za svobodu uměleckého projevu. Ve svých 16 letech se účastnil Slovenského národního povstání, což byl jen počátek jeho nekonvenčního života.

Studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1946 bylo prvním krokem Andreje Barčíka směrem k umělecké kariéře. Následně studoval na Vysoké škole technické v Bratislavě a poté na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde však byl v roce 1950 ze školy vyloučen. Toto odstavení ze školního prostředí však nebránilo jeho uměleckému růstu.

Andrej Barčík se stal klíčovou postavou Skupiny Mikuláše Galandy, kde byl hlavním iniciátorem a organizátorem. Skupina hrála významnou roli v odmítání socialistického realismu a obnově moderního projevu ve slovenském výtvarném umění.

V jeho tvorbě byla patrná důsledná redukce formy a konstruktivistická kompozice obrazu. Držel se programového postulátu skupiny, který zdůrazňoval "velké pevné formy". Jeho dílo se zaměřovalo na výtvarné ztvárnění každodenních předmětů s důrazem na tvarovou čistotu a kompozici obrazu.

Barčíkova tvorba byla charakteristická kontrastními plochami, čistými barvami a geometricky rytmizovanými tvary. Vynikl zejména v oblasti koláží, které byly v slovenských podmínkách v té době výjimečné. Později se věnoval i tvorbě fotomontáží a fotokoláží.

Jeho umělecký odkaz spočívá nejen v jeho výtvarném projevu, ale také v odvaze a odhodlání stát se umělcem, který odmítl ustoupit před tlakem socialistického realismu a hájil svobodu uměleckého vyjádření.

Zemřel 6. června 2004 v Žilině.