Jan Šafařík byl český malíř, který působil v Prostějově, Praze a Paříži.

V roce 1903 byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však studoval pouze jeden rok. Během svého pražského období se zaměřoval na zachycení pražských zákoutí, které se objevily i ve známé publikaci "Zlatá Praha" a na pohlednicích od nakladatele Jedličky.

V roce 1907 byl odvelen do Bosny, kde sloužil v armádě. V roce 1908 dezertoval a zachytil dramatický příběh své cesty ve svých uměleckých dílech. Následující rok dorazil až do Paříže, kde se usadil a získal veřejné uznání. Mezi lety 1909 a 1914 vystavoval čtyřikrát na prestižním pařížském Salonu. O jeho osudech po roce 1914 není nic známo.

Jan Šafařík byl také žákem malíře Jana Köhlera, u kterého se zdokonaloval v technice akvarelů.