Jaroslav Rérych se narodil 11. července 1888 v Kropáčově Vrutici v rodině účetního Bedřicha Rérycha. Po absolvování reálného gymnázia v Mladé Boleslavi studoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1912 až 1919 strávil v zahraničí, zejména v Itálii, Švédsku a Rusku, kde se nadále zdokonaloval ve své malířské technice. Inspiraci pro své obrazy čerpal také během pobytů v USA (1919-1920), v Holandsku a Francii (1921).

Malířská tvorba mu však neposkytovala stabilní příjem, a proto se rozhodl získat i vzdělání v oboru profesury kreslení a deskriptivní geometrie. Od roku 1923 pracoval jako středoškolský profesor v Praze, České Třebové a Německém (Havlíčkově) Brodě. Na českotřebovském gymnáziu působil pouze jeden rok v letech 1926-1927. Do penze odešel v roce 1957.

Rérych se zabýval krajinomalbou, portrétní tvorbou, grafikou a plastikou (např. portréty B. Němcové, K.H. Borovského). Svá díla vystavoval v Hořicích, Táboře, Brně, České Třebové a Praze (třikrát v Rubešově galerii). Vedle malby se věnoval i psaní divadelních a rozhlasových her, a zanechal po sobě rozsáhlé vzpomínky v rukopise. Občas také pracoval na scénografiích. Jeho krajinářský styl byl ovlivněn impresionismem.

Jaroslav Rérych zemřel v Havlíčkově Brodě dne 13. října 1965.