Nicolaes Pieterszoon Berchem byl významný holandský malíř z období zlatého věku, který se narodil 1. října 1620 v Haarlemu. Byl vysoce ceněný a produktivní umělec, známý především svými pastorálními krajinami, do kterých zakomponovával mytologické a biblické postavy. Berchem byl součástí druhé generace malířů "holandské italské krajiny", inspirovaných italským krajinářstvím.

Berchem studoval umění od svého otce Pietera Claesze a také od dalších významných malířů té doby, včetně Jana van Goyena, Pietera de Grebbera a Jana Baptisty Weenixe. Následně cestoval do Itálie v letech 1642–1645, kde ho doprovázel Jan Baptist Weenix. Jeho pobyt v Itálii měl výrazný vliv na jeho tvorbu, ačkoliv existují názory, že Berchem mohl do Itálie cestovat i po této době.

Berchemovy krajiny jsou známé svým idealizovaným zobrazením venkovských scén, kopců, hor a stromů ve zlatém světle. Jeho obrazy často obsahují inspirativní postavy a zvířata, které dodávají jeho dílům živost. Počet jeho děl je odhadován na přibližně 850, ačkoli mnohé z nich jsou někdy nesprávně připsány. Berchem byl také známý svými lepty a kresbami.

V roce 1645 se stal členem nizozemské reformované církve a vzápětí se oženil. Žil v různých nizozemských městech, včetně Amsterdamu a Haarlemu. Byl oblíbeným učitelem a měl řadu žáků, mezi nimiž byli i známí malíři jako Abraham Begeyn, Pieter de Hooch a Karel Dujardin.

Nicolaes Pieterszoon Berchem zemřel v Amsterdamu v roce 1683, ale jeho dílo a vliv na následující generace malířů zůstávají významné v historii umění.