1839 Olej na plátně, 53x40 cm (68x53 cm). Sign. a dat. vlevo dole "Gué 1839". Rámováno. Verso na rámu značeno razítkem švýcarské firmy "Courvoisier Fils". Datace 1839 řadí obraz do vrcholného období Guého tvorby, kdy se jeho styl stabilizoval v precizním, téměř akademickém realismu s romantickým podtextem, současně je ukázkou narativního žánru, který v sobě nese silný emocionální náboj. Na rozdíl od běžných dobových výjevů venkovské idyly zde Gué zachycuje dramatický moment: mladá dívka s hlubokým soustředěním ošetřuje zranění na tváři sedícího chlapce. Přítomnost krve a chlapcův zhroucený postoj dodávají scéně psychologickou hloubku. Třetí postava v pozadí, sledující výjev s napětím, dotváří kompoziční trojúhelník a umocňuje pocit naléhavosti. Gué zde exceluje v práci se světlem (tzv. chiaroscuro), kdy jasně osvětlený bílý čepec dívky a chlapcova košile kontrastují s hlubokým, až tajuplným šerem lesa. Tento kontrast není jen estetický, ale symbolický – světlo zde dopadá na akt milosrdenství a pomoci. V roce 1839, kdy toto dílo vzniklo, procházelo evropské malířství transformací. Zatímco ve Francii dozníval čistý romantismus a nastupoval měšťanský realismus krále Ludvíka Filipa, v českých zemích se formoval, pod vlivem mnichovské školy, styl Quida Mánesa, který později proslul podobnými drobnopisnými žánry z venkovského života. Guého práce však nese nezaměnitelný francouzský šarm a „galantní“ tradici, která i v dramatických momentech zachovává ušlechtilost postav. V širším evropském měřítku lze Guého v této době srovnat s vídeňským Ferdinandem Georgem Waldmüllerem – oba sdíleli fascinaci detailem a pravdivým zachycením lidských emocí v přírodním rámci. Stav B. Na rámu místy praská křídový podklad zlacení. Gué byl francouzský malíř, dekoratér a litograf, jehož životní osudy byly stejně dramatické jako jeho doba. Narodil se v Santo Domingu v karibské kolonii, odkud musela jeho rodina uprchnout před revolucí do Francie. Studoval v Paříži u slavného neoklasicisty Jacquese-Louise Davida, což mu dalo pevný základ v anatomické kresbě a kompozici. Později ho ovlivnil Pierre Lacour, který do jeho stylu vnesl cit pro krajinu a atmosférické jevy. Gué se stal dvorním umělcem, jehož díla zakoupil král Ludvík Filip pro muzeum ve Versailles (např. Poslední večeře nebo historické bitvy). Byl jmenován rytířem Čestné legie, což bylo nejvyšší uznání pro umělce té doby. Jeho rukopis je definován kombinací klasicistní kázně a romantického zaujetí pro světlo a stín. Dokázal s neuvěřitelnou věrností zachytit materiály (látky, kůru stromů, pleť), což z jeho děl činí cenné dokumenty dobové estetiky.