Barevný dřevoryt na ručně sbíraném papíře, 26x35 cm (42,5x52 cm), recto tuší vpravo dole pod tiskovou plochou podpis autorky "A. Macková", vlevo dole název díla "V přístavu. Korčula.". Ohnutý levý horní roh mimo tiskovou plochu. V tomto listu se Macková přibližuje estetice, která má blízko k principům japonského barevného dřevořezu víc, než kdy jindy. Kompozice je vystavěna z velkých, plošně pojatých barevných polí, omezené palety a jasně vedené kontury. Horizontální rytmus vody a oblohy je vyvážen vertikálou stěžně a jemnou sítí lanoví, které rozděluje obraz podobně jako lineární struktury v krajinách Hokusaie či Hirošigeho. Evropský kontext této stylizace lze hledat v tradici japonismu, která od konce 19. století ovlivnila moderní grafiku – od dekorativní syntézy Félixe Vallottona až po barevné dřevoryty Emila Orlika. Macková tyto podněty přetváří osobitě: středomořský přístav není popisem místa, ale klidnou, téměř meditativní studií rovnováhy mezi konstrukcí lodě, rytmem hladiny a světlem večerního nebe. Výsledkem je obraz, v němž se technická konkrétnost námořního motivu proměňuje v harmonickou, nadčasovou kompozici. Narodila se ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče vlastnili statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské soukromé škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem. Jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 podnikla s Josefem Váchalem cestu do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží. Starala se Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň. Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan, kde spolu oba žili až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.