1924 Barevný dřevoryt na ručně sbíraném papíře, 30x36 cm (42x52 cm), recto tužkou vpravo dole pod tiskovou plochou podpis autorky a datace "A. Macková 1924", vlevo dole název díla "Střechy - Korčula". Barevná grafika Anny Mackové s motivem Korčuly z roku 1921 patří k pozoruhodným dokladům jejího citlivého vztahu k jižní krajině a architektuře, ale zároveň i k širšímu okruhu české spirituálně laděné grafiky počátku 20. let. Kompozice je vystavěna z hutného rytmu střech a hmot, které se skládají do téměř organického celku; město zde nepůsobí jako topografický záznam, ale jako živý, vnitřně pulsující organismus. Barevnost – teplé okry a červeně proti chladné modři moře a nebe – vytváří napětí mezi hmotou a prostorem a zdůrazňuje symbolický, téměř vizionářský charakter pohledu. Rok 1921 řadí list do období, kdy se česká grafika po zkušenosti secese a symbolismu proměňuje směrem k osobní, introvertní obraznosti. Macková zde pracuje s výraznou linií a plošnou barevností, blízkou dřevořezové estetice, která byla v té době chápána jako médium autenticity a duchovní koncentrace. V kontextu okruhu Josefa Váchala, s nímž byla Macková osobně i tvůrčím cítěním spjata, je patrná příbuznost v důrazu na expresivní barevnou grafiku a na proměnu reálného motivu v subjektivní vidění. Korčula u Mackové není jen krajinou, ale mentálním prostorem – podobně jako u Váchala se konkrétní místo stává nositelem vnitřní nálady a symbolického významu. Zajímavé je, že Macková se k dalmatskému motivu obrací již roku 1921, tedy několik let před vydáním Váchalovy autorské knihy Mor v Korčule (1927). Její list tak dokládá, že tematický i imaginativní zájem o tento prostor v jejich okruhu existoval dříve a nebyl výhradně Váchalovou iniciativou. Grafika působí vyzrále jak kompozičně, tak koloristicky a představuje jednu z kvalitních ukázek Mackové tvorby z období, kdy se česká autorská grafika pohybovala na hranici mezi modernou a osobitým, duchovně orientovaným výrazem – v rovině kvality plně srovnatelné s nejlepšími projevy váchalovského okruhu. Několik drobných skvrn (foxing). Ohnutý levý horní roh mimo tiskovou plochu. Celkově dobrý stav. Narodila se ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče vlastnili statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské soukromé škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem. Jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 podnikla s Josefem Váchalem cestu do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží. Starala se Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň. Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan, kde spolu oba žili až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.