1924 Barevný dřevoryt na ručně sbíraném papíře, 30x22,5 cm (53x42 cm), recto tužkou vpravo dole pod tiskovou plochou podpis autorky a datace "A. Macková 24", verso tužkou název díla "Ulička v Korčule". V této grafice Macková opouští široké krajinné pohledy a soustředí se na intimní prostor městské uličky, sevřené vysokými stěnami a dramatickým kontrastem světla a stínu. Kompozice je vystavěna na průchodu z temného popředí do zářícího prostoru, kde sluneční světlo modeluje architekturu do plochých, barevně odstupňovaných objemů. Perspektiva není iluzivní, ale rytmizovaná – dlažba, schodiště i fasády vytvářejí dekorativní strukturu, v níž se prostor proměňuje v ornament. Tento způsob práce spojuje Mackovou s linií moderního barevného dřevorytu počátku 20. století, s dekorativní barevnou kulturou grafiky okruhu Wiener Werkstätte, ale i s domácí tradicí českého moderního dřevořezu reprezentovaného Josefem Váchalem či Františkem Koblihou. Stejně jako u nich nejde o místopisný záznam, nýbrž o subjektivní obraz místa – o architekturu prožitou jako hru světla, barev a rytmu, v níž se středomořská realita proměňuje v nadčasovou, téměř scénickou kompozici. Narodila se ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče vlastnili statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské soukromé škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem. Jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 podnikla s Josefem Váchalem cestu do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží. Starala se Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň. Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan, kde spolu oba žili až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.