1924 Barevný dřevoryt na ručně sbíraném papíře, 30x22,5 cm (51,5x43,5 cm), recto tužkou vpravo dole pod tiskovou plochou podpis autorky a datace "A. Macková 24", vlevo dole název díla "Domy u moře". Papír místy skvrnitý. Tento barevný dřevoryt Anny Mackové představuje krajinu středomořského pobřeží jako harmonicky uzavřený, téměř symbolický prostor, v němž se skutečnost proměňuje v dekorativní obrazový řád. Kompozice je vystavěna v několika prostorových pásmech: temné, ornamentálně pojaté popředí s vegetací rámuje pohled k architektuře a dále k modré ploše zátoky a rytmizovaným pahorkům v pozadí. Krajina zde není zachycena jako doslovný popis konkrétního místa, ale jako soustava barevných ploch a linií, které vytvářejí pocit klidu, světla a jižního klimatu. Typickým znakem autorčiny tvorby je redukce tvarů do stylizovaných siluet a práce s kontrastem sytých, téměř emailových barev. Kombinace hluboké modři, žlutých a okrových tónů architektury a tmavé zeleně vegetace vytváří dekorativní napětí, které má blízko k estetice českého moderního dřevorytu meziválečného období. Macková zde navazuje na tradici plošné grafiky inspirované japonismem i secesní ornamentikou, avšak její pojetí je střídmější, více konstrukční a založené na rytmu barevných polí. Motivy z jižní Evropy zaujímají v její tvorbě významné místo a souvisejí s širším dobovým okouzlením středomořským světlem a krajinou. Na rozdíl od expresivnějších interpretací současníků působí její pohled ztišeně a kontemplativně – krajina je zde prostorem rovnováhy a řádu. Právě tato schopnost spojit dekorativnost s vnitřním klidem řadí práci Anny Mackové k pozoruhodným projevům české barevné grafiky první poloviny 20. století. Narodila se ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče vlastnili statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské soukromé škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem. Jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 podnikla s Josefem Váchalem cestu do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží. Starala se Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň. Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan, kde spolu oba žili až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.