1674, 1707 Sacrosancti et Oecumenici Concilii Tridentini, Paulo III, Iulio III et Pio IV Pontificibus Maximis celebrati, Canones et Decreta. Quibus in hac editione praefixum est Iacobi Philippi Chiffletii, Abbatis Balernensis, Praefatio. Vel.16°, 14x8,4 cm. 287s. + appendix, latinsky. Titulní strana mědirytecky ztvárněna. Pergamenová vazba s hladkým hřbetem, uvnitř portréty všech tří papežů v mědirytu, jejichž pontifikátu se koncil dotknul. Tedy Pavla III, Julia III a Pia IV. Velmi dobrý stav. Meditationes Sacrae ad veram pietatem excitandam et interioris hominis profectum promovendum. Item: Exercitium pietatis quotidianum quadripartitum. Vel. 16°, 10,8x6,5 cm. 529s. Titulní strana mědirytecky ztvárněna. Dobová kožená vazba datovaná 1760 se čtyřmi vazy, umně zdobená zlacením, zejména na hřbet. Na přídeští rukopisné poznámky, ze kterých je možné se dočíst, že kniha v roce 1806 patřila jistému Conradu Bachovi z Lipska, některé listy uvolněné z vazby, místy drobné požerky od hmyzu, motouzy držící přední desku přešoupány, celkově dobrý stav. První kniha obsahuje oficiální kánony, dekrety a reformní nařízení Tridentského koncilu (1545–1563), klíčového shromáždění katolické církve v období protireformace. Texty systematicky upravují katolickou nauku (např. o svátostech, ospravedlnění, autoritě církve) a stanovují disciplinární reformy duchovenstva a církevní správy. Publikace sloužila jako praktická normativní příručka pro duchovní, teology a církevní instituce k jednotnému uplatňování tridentských rozhodnutí. Součástí je také appendix k Tridentským dekretům. Obsahuje papežské a kanonické konstituce převzaté ze staršího církevního práva, které byly Tridentským koncilem potvrzeny nebo upraveny. Druhá kniha, Meditationes sacre, je luterskou devoční a meditační příručkou, určenou pro osobní zbožnost a každodenní duchovní praxi. Text obsahuje rozjímání nad Kristovým utrpením, pokáním, vírou, smrtí a spásou a má vést čtenáře k vnitřní obnově a prohloubení osobní víry. Druhá část („Exercitium pietatis“) nabízí praktický denní duchovní program – modlitby a meditace rozdělené podle částí dne. Ve vazbě je dále přivázán titul Usus Meditationibus Sacris, insuper Benedictiones Matutinæ et Vespertinæ, ex Johannis Avenarii manuali, od dalšího luteránského teologa Johannese Avenaria (1521–1590). Tento přívazek sloužil jako praktický modlitební doplněk ke Gerhardovým meditacím. byl jeden z nejvýznamnějších teologů raného luterského pravoslaví a klíčová postava protestantské teologie 17. století. Po studiích ve Wittenbergu a Jeně působil jako profesor teologie na univerzitě v Jeně, kde systematicky rozvíjel a obhajoval luterské učení v období konfesijních sporů po reformaci. Jeho hlavním dílem je monumentální Loci theologici (1610–1622), rozsáhlá systematická syntéza luterské dogmatiky, která měla zásadní vliv na protestantské myšlení po celé 17. století. Vedle odborných spisů se věnoval i duchovní literatuře pro osobní zbožnost; jeho Meditationes sacrae patřily k nejrozšířenějším protestantským devotionaliím své doby. Gerhardovo dílo spojuje přísnou teologickou argumentaci s důrazem na osobní víru a vnitřní zbožnost, což z něj činí jednu z ústředních autorit klasické luterské tradice.