Jaroslav Veris, původním jménem Jaroslav Zamazal, se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně.  Byl český akademický malíř, ilustrátor, autor divadelních výprav a publikace o francouzském sochaři a malíři Bourdellovi.

Jaroslav Zamazal studoval v Brně, kde ho ovlivnili pedagogové Bohumil Hnátek a Josef Vydra. Spolu se svým bratrem Josefem studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU) od roku 1917.

Během studia na AVU podnikal krátké studijní cesty, zejména do Německa a Rakouska. V roce 1922 podnikl první cestu do Paříže, kde začal studovat na Académie Julienne a navštěvoval přednášky Františka Kupky. V Louvre zkoumal díla starých mistrů, zejména benátských koloristů 16. století, a také se zajímal o Monu Lisu od Leonarda da Vinci. V roce 1928 uspořádal v Paříži vlastní výstavu v Galerii Bernheim-Jeune.

Ve Francii se Jaroslav Veris stýkal s dalšími českými umělci, jako byli František Kupka, Jindřich Štyrský, Toyen (Mariá Čermínová) nebo Otakar Kubín. Také navázal kontakty s významnými umělci, například s Pablem Piccasem, Marcem Chagallem nebo Paulem Kleem.

Během svého pařížského pobytu Jaroslav Veris hledal náměty a inspiraci při svých cestách po Francii (Provence, Cote d'Azure, Saint Tropez a Korsika) i po Itálii (Řím, Florencie, Benátky, Boloň, Ravenna, Janov a Orvieto). Procestoval španělská území, a navštívil i další místa v jižní Evropě, Holandsku a Německu. V roce 1933 podnikl cestu do Maroka a v roce 1936 cestoval (spolu se svojí manželkou) do Alžíru, Tuniska, Egypta a Palestiny.

Po roce 1938 Veris do Paříže již nemohl dále cestovat. Verisova manželka Anne Verisová Zamazalová byla židovského původu. Během druhé světové války prošel Jaroslav Veris dvěma koncentračními tábory (vězněn byl v Terezíně a v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi). Během věznění v Klettendorfu se seznámil s hercem Vladimírem Šmeralem, kterého zde portrétoval.

Za svoji protiněmeckou činnost byl Jaroslav Veris po skončení druhé světové války vyznamenán dekretem prezidenta ČSSR za odboj proti fašismu. Po válce se nemohl vrátit do Paříže a zůstal natrvalo usazen v Čechách. V totalitním Československu upadl v zapomnění a našel uplatnění ve scénografii a kostýmních návrzích pro divadelní inscenace. V 60. letech 20. století pobýval na Sázavě, kde maloval českou krajinu s náměty z průmyslového prostředí. V roce 1966 zemřela Verisova druhá manželka. Po její smrti se Veris oženil potřetí a z tohoto manželství se mu narodil syn Jaroslav – „Kiku“. V 70. letech 20. století se začaly u Jaroslava Verise objevovat zdravotní komplikace a začal se mu zhoršoval zrak. V roce 1976 podnikl svoji poslední studijní cestu do Paříže a Itálie. Jaroslav Veris zemřel 28. října 1983 v nemocnici v Kutné Hoře.