Základní údaje
| technika | tempera, olej, plátno |
| rozměr | 92 x 74 |
| rok | 1968 |
| signatura | sign. LD F. Muzika 68 |
| rám | adjustováno v původním autorském rámu |
| stav díla | vzadu autorské přípisy a číslování s názvem obrazu a číslem v cyklu, přiložen znalecký posudek od Ing. Vladimíra Kobery, dílo Františka Muziky mělo určující podíl na formování českého výtvarného umění 20. století. František Muzika jako jeden z mála zástupců meziválečné avantgardy pokračoval i po válce v rozvíjení odkazu surrealistické tradice. Muzikovo úzké sepětí s historií avantgardy dokládá mimo jiné jeho účast na třech klíčových výstavách, které pokaždé definovaly smysl a směr českého moderního umění. Téma Citadel je často spojováno s funerální symbolikou. Toto téma se v Muzikově tvorbě začalo poprvé objevovat po válce a znovu se k němu vrátil na počátku 60. let s cyklem Mohyl (1960-1964), monumentálních kamenných stupňů, nad nimiž se majestátně vznáší tragická maska smrti. Právě na tuto funerální symboliku volně navázal v cyklu Citadel (1962-1968), do něhož patří i nabízený obraz Citadela IX. (Útes IV.) z roku 1968. Citadely symbolizují pohřebiště dávných kultur. V Muzikově vizi připomínají svými holými a zvětralými útesy, u jejichž paty se rozkládá majestátní schodiště, Böcklinův Ostrov mrtvých nebo vysněnou podobu legendárního ostrova Thulé. Obraz je laděn do monochromní barevnosti žluté s důrazem na světlo, které jemně září za osamělým vyvřelinovým a zvětralým útesem dávno vyhaslé nekropole. V pravé části obrazu z útesů citadely visí podivné tvary, jakési oblé skořápky, symbolická ukázka vyhasínajícího života, která při bližším pohledu připomíná nervová zakončení. |
| autor | 1900-1974 |
Popis
O autorovi
František Muzika (26. června 1900, Praha – 1. listopadu 1974, Praha) byl významným českým malířem, ilustrátorem, typografem a scénografem. Jeho umělecká dráha se odehrála v širokém spektru uměleckých odvětví, a to od malby a ilustrace až po scénografii.
Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1918–1924 pod vedením profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté pokračoval ve studiu na Académie des beaux-arts v Paříži v letech 1924–1925. Tento bohatý akademický základ mu umožnil vyvinout pestrou škálu dovedností.
František Muzika se stal výraznou postavou v uměleckém hnutí Devětsil a následně se připojil k SVU Mánes a Nové skupině. Jeho umělecký rozhled byl značně široký – pohyboval se od kubismu přes surrealismus až k abstrakci. Jeho dílo bylo ovlivněno lyrickým kubismem, magickým realismem a neoklasicismem.
Jeho přínos v oblasti scénografie byl značný – navrhl více než 100 výprav, z nichž 43 byly realizovány pro Národní divadlo v Praze v letech 1927–1947. Tím se stal klíčovou postavou ve vývoji divadelního prostředí.
Vedle scénografie a malby se věnoval i ilustraci, typografii a užité grafice. Jeho ilustrace spojují technickou preciznost s imaginativními náměty. Jeho typografická tvorba byla ovlivněna avantgardními trendy, přičemž často uplatňoval prvky nové typografie.
František Muzika zemřel 1. listopadu 1974 v Praze, zanechav po sobě bohaté dědictví v podobě pestrobarevného uměleckého odkazu, který odráží jeho širokou paletu uměleckých zájmů.
