Základní údaje
| technika | bronz |
| rozměr | v. 18 |
| rok | 1940 |
| stav díla | František Muzika vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1918–1924) u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts (1924–1925). Po svém návratu do Prahy působil jako profesor na VŠUP ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu (1945–1970). František Muzika nebyl jenom malířem, ale - dá-li se to tak nazvat - byl také „scénickým výtvarníkem“. Muzikova potřeba vyjádřit se nejen v ploše, ale i prostorově ho dovedla k soše, která nakonec ústila v prostorové a scénické projekty. Stejně významně jako je Muzikovo jméno spojeno s válečnou avantgardou, je spjato s moderní scénografií 20. století. František Muzika během svého života navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 vytvořil 43 výprav pro Národní divadlo v Praze |
| autor | 1900-1974 |
Popis
O autorovi
František Muzika (26. června 1900, Praha – 1. listopadu 1974, Praha) byl významným českým malířem, ilustrátorem, typografem a scénografem. Jeho umělecká dráha se odehrála v širokém spektru uměleckých odvětví, a to od malby a ilustrace až po scénografii.
Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1918–1924 pod vedením profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté pokračoval ve studiu na Académie des beaux-arts v Paříži v letech 1924–1925. Tento bohatý akademický základ mu umožnil vyvinout pestrou škálu dovedností.
František Muzika se stal výraznou postavou v uměleckém hnutí Devětsil a následně se připojil k SVU Mánes a Nové skupině. Jeho umělecký rozhled byl značně široký – pohyboval se od kubismu přes surrealismus až k abstrakci. Jeho dílo bylo ovlivněno lyrickým kubismem, magickým realismem a neoklasicismem.
Jeho přínos v oblasti scénografie byl značný – navrhl více než 100 výprav, z nichž 43 byly realizovány pro Národní divadlo v Praze v letech 1927–1947. Tím se stal klíčovou postavou ve vývoji divadelního prostředí.
Vedle scénografie a malby se věnoval i ilustraci, typografii a užité grafice. Jeho ilustrace spojují technickou preciznost s imaginativními náměty. Jeho typografická tvorba byla ovlivněna avantgardními trendy, přičemž často uplatňoval prvky nové typografie.
František Muzika zemřel 1. listopadu 1974 v Praze, zanechav po sobě bohaté dědictví v podobě pestrobarevného uměleckého odkazu, který odráží jeho širokou paletu uměleckých zájmů.
