Základní údaje
| technika | lité laky, plátno |
| rozměr | 181 x 120 |
| rok | 1992 |
| signatura | sign. vzadu Jaroslav Vožniak 1992 |
| stav díla | dílo významného člena seskupení Šmidrové a jednoho z nejoriginálnějších českých umělců 20. století. Společně s Karlem Neprašem, Bedřichem Dlouhým a Janem Koblasou vyznával Jaroslav Vožniak estetiku divnosti, jež byla definována jako „zvláštní forma posurrealistického symbolismu, proměněná v nástroj bdělé imaginace ve službách niterných vizí i kritického vyrovnávání se společenskou realitou." (Jan Kříž, Šmidrové) Na počátku 90. let vynikala Vožniakova díla příklonem k abstrakci, kde lze identifikovat reminiscenci Pollockova abstraktního expresionismu. S využitím litých syntetických barev v odstínech tlumené žluté se Vožniak soustředil především na záznam a stopu samotné abstraktní energie, vynikající především svým harmonickým a meditativním účinkem |
| autor | 1933-2005 |
Popis
O autorovi
Jaroslav Vožniak byl významný český malíř a grafik.
Jaroslav Vožniak se narodil 26. dubna 1933 v Suchodole. Mezi lety 1949 a 1951 se vyučil reprodukčním litografem, následně studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a později přešel na Akademii výtvarných umění, kde v roce 1959 ukončil studia.
V polovině 70. let se stal členem umělecké skupiny Šmidrové. První samostatnou výstavu měl v roce 1963, a od té doby pravidelně vystavoval jak samostatně, tak i s dalšími umělci.
Vožniakova práce byla různorodá, od malby a grafiky po design. Jeho tvorbu výrazně ovlivnilo období, kdy pracoval jako noční hlídač v sochařské sbírce Národní galerie na Zbraslavi.
Během normalizačního období v Československu měl problémy s režimem, zejména kvůli svému synovi, bubeníkovi skupiny The Plastic People of the Universe. Vožniak se zabýval také výtvarným řešením diplomů a plakátů pro různé instituce.
Po roce 1980 byl kvůli narkolepsii nucen brát léky, což ovlivnilo jeho zdravotní stav. Zemřel 12. května 2005 v Praze ve věku 72 let.
