Základní údaje
| Poznámka | Pravost potvrzena PhDr. Mahulenou Nešlehovou. Lit.: Mahulena Nešlehová, Jan Koblasa (Praha: Karolinum, 2002), s. 34. Martina Nešlehová, Jan Koblasa Grafika (Praha: Karolinum, 2014), s. 30. Kromě vyjádření procesu tvoření hmoty, akcentování její tíže, hutnostia vazkosti, jež charakterizovalo první monotypy a reliéfy, „Labyrint světa“,se v následných dílech, zejména v pérových kresbách a v barevnýchtuších „Černá schránka“ (1960–61), setkáváme se „zápisem“ událostíprobíhajících v hmotách a v prostoru, s jejich ustavováním i rozpadem.Stopy někdejších dějů zde autor transformuje v body, barvy, čáry, shlukya prostorové útvary, jež (předně v pérových kresbách, 1960) prostupuje„wolsovsky“ nervní vibrace křehkých linek. Výraz stále probíhajícího živoucího dění, neočekávanost náhody a otevřenost procesu vzniku a zánikuzachycovaly též plošné, téměř graficky pojaté obrazy cyklu „Noli tangerecirculus meos“ z roku 1960.Ve snaze dotknout se podstatného volí Jan Koblasa vzápětí další přístupk vyjádření mýtu Země. Sledujeme jej v téměř magických malbách „Finisterrae“ (1961), v nichž je předchozí expresivní gesto vyvažováno duchovnísoustředěností. Tajemství dávných procesů zde vyjevují už jen ostrůvkyzvrásněných struktur materiální změti. Její fragmenty vynáší tentokrát napovrch potemnělý prostor, který z hlubin prozařuje a zduchovňuje vnitřnísvětlo tak, aby svými pablesky prostoupilo i ony zbytky někdejších hmot.K osudovému pojetí tématu lze přiřadit i malbu „Doupě“ (Uložení do hrobu) z roku 1960, připomínající sepětí člověka se zemí, život, který z jejíhopovrchu povstává a do níž se také navrací.Mahulena Nešlehová, Jan Koblasa Grafika (Praha: Karolinum, 2014), s.35 |
Popis
Finis terrae I., 1961|tempera, papír, dispercoll, plátno, autorská lišta, 150 × 125 cm, sign. na rubu K 61 Op 18
O autorovi
Jan Koblasa (5. října 1932, Tábor – 3. října 2017, Tábor) byl významný český sochař, malíř, grafik, scénograf, básník, hudebník a emeritní profesor sochařství v Kielu, žijící od roku 1968 v zahraničí. Narodil se v Táboře do rodiny profesionálního hudebníka a zároveň získal vzdělání na klasickém gymnáziu s původním záměrem stát se biologem. Nicméně se jeho zájmy brzy obrátily směrem k literatuře, hudbě, divadlu a výtvarnému umění.
Jan Koblasa vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění v 50. letech, kde následně v 90. letech také krátce učil. Již během studií se aktivně účastnil veřejného života a podílel se na různých uměleckých akcích, včetně neodadaistických recesí. Byl spoluzakladatelem skupiny Šmidrů, která se věnovala neodadaistické grotesce.
Po emigraci v roce 1968 žil Jan Koblasa v Německu, kde působil jako profesor na vysoké umělecké škole. Jeho tvorba byla syntézou úvah o člověku a jeho roli ve světě, návratem k pradávným mýtům a archetypům. Jeho práce zahrnovala sochařství, malbu, grafiku a další formy uměleckého vyjádření. Jeho dílo reflektovalo a ironizovalo současnou popkulturní společnost a často se v něm objevovaly romantické, existenciální, mytické a náboženské motivy.
Jan Koblasa zemřel 3. října 2017 v Táboře ve věku 84 let. Jeho významný odkaz pokračuje v jeho díle, které se uchovává v galeriích a sbírkách po celém světě.
