Základní údaje
| Poznámka | Jiří Kolář vytvářel surrealisticky laděné koláže už ve třicátých letech, kdy je také vystavil v Burianově divadle D 37. V době, kdy byl členem Skupiny 42, se soustředil hlavně na psanou poezii. Postupně se však ke koláži vracel, směřoval ke svým budoucím metodám, jimž předcházely raportáž, konfrontáž a nalezená koláž a v nichž uplatnil svou metodu deníku. Rozhodující období v jeho vývoji nastalo na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy objevoval své nejdůležitější tvůrčí postupy. K nim patří muchláž, v níž je skutečnost deformována, ale můžeme ji vnímat novým způsobem. V chiasmáži natrhal stránky knih psaných v různých jazycích, zeměpisné nebo hvězdné mapy či notové záznamy na kousky, které sestavil v novém rytmu. Vycházel totiž z přesvědčení, že slovo ztratilo svůj původní smysl, a začal užívat písmena, slova a části textů jako výtvarné znaky. V roláži a proláži se prolínají různé významy a časy. Ve stratifii, ve které prořezával vrstvy barevných papírů, pronikl umělec v jakési zvláštní variantě informelu do spodních vrstev skutečnosti i vědomí. Série raných koláží spadá do rozhodujícího období, kdy Jiří Kolář své metody vynalézal a kdy rozvíjel svůj názor. Projevuje se v ní jeho smysl pro vyjádření či naznačení často nezvyklých souvislostí, pro jejich neustálé proměny a často i až nečekanou složitost. Právě v průběhu šedesátých let se do jeho tvorby, pohybující se na rozhraní mezi psanou a vizuální poezií, promítá svěží a nezaměnitelný pohled na svět, v němž vládne chaos i řád. |
Popis
O autorovi
Jiří Kolář se narodil 24. září 1914 v Protivíně. Byl synem švadleny a pekaře a své mládí strávil na Kladně, kde se již od svých sedmi let učil pracovat manuálně v rodinné pekárně. Ačkoli začal svou kariéru jako samouk, básník a překladatel, stal se jedním z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny 20. století.
Již od konce 40. let podporoval Kolář mnoho výtvarníků a literátů, mezi něž patřili například Alén Diviš, Bohuslav Reynek a Josef Váchal. Byl také blízkým přítelem výtvarníků jako byli Mikuláš Medek, Ladislav Novák a Václav Boštík. V polovině 20. století se začal více soustředit na výtvarné umění, především na koláže, které se staly jeho hlavním vyjádřením.
Kolářovo výtvarné dílo bylo silně ovlivněno jeho poezií, v níž experimentoval s postupy podobnými koláži. Byl také ovlivněn nelineární a víceprostorovou tvorbou autorů jako byli J. Joyce a T.S. Eliot. Na mezinárodní scéně byl uznáván pro své originální a osobité dílo, které představovalo významný příspěvek k československému umění 20. století. V průběhu své kariéry měl více než 300 autorských výstav po celém světě.
V roce 1979 získal roční stipendium v Západním Berlíně a o rok později přesídlil do Paříže. V roce 1982 byl v Československu odsouzen v nepřítomnosti a musel se vzdát svého majetku. Navzdory tomu pokračoval ve své tvorbě a v roce 1984 získal francouzské občanství. Po Sametové revoluci v roce 1989 daroval část svého díla Národní galerii v Praze.
Jiří Kolář zemřel 11. srpna 2002 v Praze. Byl známý svou inovativní technikou koláže a jeho dílo ovlivnilo mnoho generací umělců. Jeho poezie a výtvarné dílo jsou dodnes ceněny pro svůj hluboký význam a originalitu.
