Divertimento II - Naprosto unikátní obraz Františka Kupky je jedním z  nejvýznamnějších děl jeho abstraktního období 30.  let. Je natolik výtvarně silnou poctou tvaru, barvě a  jejich vzájemným vztahům a  napětí, že může být bezesporu ozdobou jakékoli sbírky světového malířství. Kupka se z  rodného Opočna a  sedlářské dílny velmi rychle propracoval až na pražskou a  posléze vídeňskou Akademii. Sblížil se s  okultismem a mysticismem, vytvářel obrazy se symbolistickou tematikou, plátna plná magické síly alegorických námětů. Za svůj umělecký talent získal v  roce 1895 stipendium a  odešel do Paříže, kde nadále studoval a  živil se vytvářením plakátů a  ilustrací. Postupně u  něj začal vzrůstat zájem o  moderní umění, zejména sledoval futurismus. Zásadním se pro něj ale stal orfismus, skrze nějž se snažil zachytit nejen tvar, ale rovněž zvuk, světlo a  dojem. Experiment s  barevnými spektry ho dovedl až ke zcela abstraktním tvarům. Jeho Amorfa. Dvoubarevná fuga, kterou vystavil mezi kubisty na Podzimním salonu v  roce 1912, se stala výsledkem dlouhodobého směřování od konkrétní k  nepředmětné malbě a  daleko předstihla pozdější vývoj abstrakce. Neustálá práce s  možnostmi abstraktního vyjádření, z  něhož se však nikdy nevytratila hloubka a  s  obrovskou pozorností neustále zkoumaná vnitřní problematika, prošla několika různými fázemi vývoje. V  polovině 30.  let se tak v  obraze Divertimento II zhodnocuje to nejlepší z  Kupkových vertikálních plánů i  mechanických řad. Máme před sebou kompozici geometricky i  barevně čistou, její pointou se stává kotoučovitý tvar. Název Divertimento se váže k  italské hudební terminologii a  označuje odlehčenou či zábavnou instrumentální skladbu. Hudba, jejímž byl Kupka velkým obdivovatelem, se do malířovy práce propisovala již od raných děl a  později se mu opakovaně pod rukami proměňovala v  hry linií a  tvarů, v  mechanismy, které se svým vyzněním dotýkají hlubokého smyslového prožitku, odrážejícího se v samotném názvu děl. PhDr.  K.  Srp ve své odborné expertize píše: „Obraz přináší důmyslné průniky kruhových ploch a jejich nejrůznějších překrývajících se výsečí, jimiž proniká zejména výrazná černá křivka, nabývající ve svých zlomech kruhových tvarů. Kupka tudíž z obrazu vyloučil jakékoli ortogonální vztahy, ponechal jej na zaoblených výsečích, z nichž každé dal jednu lomenou, monochromní barvu. Výrazově obraz autor nadál zřetelným pohybem, nutícím diváka vyloženě sledovat vnitřní pohyb jednotlivých, přesně vymezených geometrických plánů, které se někdy barevně odlišují jen mírně a neznatelně.“ Obraz je pevně svázán s  Divertimentem I, jež je dnes ve sbírkách newyorského Guggenheimova muzea, a  dále s  dvojicí obrazů Hot Jazz (I  a  II, 1935), na niž obě Divertimenta navazují. Není jasné, zda práce vznikla v  roce 1935, k  čemuž se přiklání někteří současní historici umění, nebo až v  roce 1938, jak díla zadatoval sám Kupka. Divertimento II pochází ze sbírky manželů Seligmannových, kteří ho v  roce 1955 koupili v  Rose Fried Gallery. Následně se dílo dostalo do sbírky moderního umění rodiny Hascoeových. Nyní pochází z  kvalitní zahraniční sbírky. Bylo vystaveno na samostatné výstavě Františka Kupky v  SVU  Mánes v  roce 1946 (č.  149), dále v  New Yorku v  Rose Fried Gallery (Kupka, 1953, kat.  č.  4) nebo například na umělcově retrospektivě v  The Solomon R.  Guggenheim Museum (New York, František Kupka 1851–1957, A  Retrospective, kat.  č.  181). Reprodukováno je například v  monografii autora pod názvem Zábavy II, zde datováno do roku 1938 (L.  Vachtová, Praha 1968, kač.  č.  317), nebo v  publikaci K.  Srpa Geometrie myšlenek (Řevnice 2012, obr. 78). Restaurováno ak. mal. rest. Zorou Gromannovou, krakely záměrně zachovány v  původní podobě. Práce bude zařazena do chystané monografie doc.  M.  Theinhardt,  CSc., a  P.  Brullé. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a PhDr. K. Srpem, jehož odborná expertiza je přiložena.