Vratislav Hugo Brunner se narodil 22. října 1886 v Praze. Byl českým typografem, ilustrátorem, grafikem, karikaturistou, malířem a tvůrcem hraček. Jeho významný přínos spočívá v zásadním ovlivnění české knižní grafiky a uměleckých kruhů své doby.

Pocházel z rodiny klempířského mistra Antonína Brunnera a jeho manželky Leopoldiny. Brunner strávil celý svůj život v Praze, v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě. Studoval staroměstskou reálku a následně se věnoval umění na Akademii výtvarných umění v Praze.

Během svého studia se spřátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Po ukončení prvního semestru kvinty přestoupil na Akademii výtvarných umění, kde získal inspiraci od významných umělců, mezi něž patřili Vlaho Bukovac, Bohumír Roubalík, Vratislav Nechleba, Jakub Obrovský a Maxmilián Pirner.

Brunner byl aktivní v studentském životě, spoluzakládal Artěl a Novou edici. Po návratu z cest po Lipsku a Mnichově se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze od roku 1919. Jeho významným žákem a asistentem se stal Josef Kaplický.

V roce 1925 získal první cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Navrhl také malby pro československé vyslanectví v Pešti. Přispíval do různých časopisů, jako například Nová omladina, Šibeničky, Rozpravy Aventina a dalších, publikoval karikatury a ilustrace.

Brunner se také věnoval scénografii pro Národní divadlo a Městská divadla pražská. Zemřel 13. července 1928 v Horní Lomnici po dlouhé nemoci. Jeho dílo bylo prezentováno na posmrtné výstavě v Obecním domě v Praze. Brunner zanechal výraznou stopu v českém uměleckém prostředí, a to nejen svým výtvarným dílem, ale i vlivem na tvorbu krásné knihy a knižní kultury.