25 Haléř 1932 - zkušební ražba, CuNi 21 mm (4,05 g), hrubé vroubky na hraně, perlovec s většími perlami, Chlapovič.29, Havel obr. 49 a 50_RRR!

Pětadvacetníky se za první republiky začaly razit až začátkem třicátých let, jako opatření proti velikému nedostatku pětníků v oběhu. Do stávající soustavy kovových mincí bylo třeba zasadit novou minci správným způsobem – musela mít vhodný průměr a správnou slitinu kovu. Materiál musel splňovat podmínku, aby nižší hodnoty (5 hal., 10 hal. a 20 hal.) nebyly vyráběny z kovu hodnotnějšího a recipročně aby mince vyšších hodnot nebyly ze slitin levnějších (50 hal., 1 Kč, 5 Kč a 10 Kč). Nejprve se zvažovalo změnit slitinu pro dvacetihaléř a razit jej z levnější mosazi. Nakonec však bylo rozhodnuto, že pětadvacetníky se budou razit z mědiniklu, stejně jako sousední hodnoty dvacetihaléř a padesátihaléř, protože ani tak by základní podmínka pro stanovování slitin mincí by nebyla porušena. Mincovna narychlo předložila materiálové odražky, a aby ministerstvo financí nestudovalo „prázdná kovová kolečka“, umístila na jednu stranu mince dominantní hodnotu „25“ a na druhou stranu lva z jednokorunové mince. Celkový vzhled této ukázkové mince je dílem interních rytců mincovny v čele s Antonem Hámem. Mincovna tak trochu doufala, že ministerstvo financí přijme tento vzhled za definitivní a nebude na pětadvacetihaléř vypisovat uměleckou soutěž , která by celý proces značně prodloužila.Ministerstvo financí se však vydalo jinou cestou. Oslovilo přímo zkušeného autora většiny našich tehdejších kovových platidel Otakara Španiela a zadalo mu zakázku přímo.Ten dostal za úkol ztvárnit takové vzhledy obou stran, aby se co nejvíce odlišovaly od ostatních stávajících hodnot (aby při běžném platebním styku nedocházelo k nechtěným záměnám). V říjnu roku 1932 mincovna obdržela definitivní vzhledy líce a rubu. Diskutovalo se pouze o jemnosti perlovce a rýhování, ale nic nebránilo realizaci pokusné ověřovací série. Po předložení vzorových exemplářů pro odsouhlasení vzhledu státního znaku ministerstvo vnitra, pouze vytklo, že slovenský kříž se nesmí dotýkat horní části slovenského znaku na prsou lva. Mincovna narychlo pověřila své rytce, kteří tuto drobnost opravili na pozitivním razicím nástroji. Posléze mincovna vyrobila definitivní vzorové odražky a předložila je ke schválení. Při této příležitosti mincovna opětovně předložila i odražky dle původní modelace svých interních rytců jako protinávrh, ministerstvo však doporučilo k ražbě mince dle modelů prof. Španiela. Koncem roku 1932 byly veškeré pokusné ražby znehodnoceny a roztaveny. Zachránilo se jen několik málo kusů, které se dostaly mezi sběratele.