expertiza PhDr. D. Srnenská, Ph.D.; rámováno, pod sklem Z expertizy PhDr. D. Srnenské, Ph.D. Zobrazovaním seba samého, ako objektu inšpirácie, bol častý námet Júliusa Jakobyho, ktorý najmä v období rokov 1953 až 1957 sebaskúmal a sebaironizoval. Jakoby maliarsky prechádzal od extrovertných výpovedí k deformáciám skutočností z osobného života. Ako mimoriadne významný košický umelec, jeden z najvýraznejších predstaviteľov košickej moderny a slovenskej verzie expresionizmu aj tento motív vždy interpretoval expresívne. Vo svojich interpretáciách jednotlivých okamihov z vlastnej existencie môžeme zdôrazniť dve hlavné línie v jeho tvorbe, a to líniu grotesky triviálneho života a adoráciu rozkošníckych stránok života. Seba samého neraz zobrazuje v polohe láskavej karikatúry.

Július Jakoby byl slovenský malíř, který se narodil 28. března 1903 v Košicích. Měl zajímavou uměleckou kariéru a byl známý svými figurálními obrazy a různými motivy, které se objevovaly v jeho díle.

Jakoby začal studovat na soukromé Svobodné výtvarné, kresličské a malířské škole v Budapešti. Poté se vrátil do Košic, kde navštěvoval večerní kurzy kreslící školy E. Króna. Později byl přijat na Akademii výtvarných umění v Budapešti, ale studium zde přerušil a natrvalo se vrátil zpět do Košic.

Vytvářel různé obrazy s figurálními motivy, které byly často inspirovány městským životem a prací. V jeho dílech lze nalézt i autoportréty a motivy ženských aktů. Zajímal se také o svět kouzelníků, iluzionistů a Dona Quijota.

Jeho umělecká pozůstalost je dnes zachována a vystavena v Košicích, kde byla otevřena stálá expozice jeho děl dne 31. května 1992. Jakobyho tvorba představuje důležitý příspěvek k slovenskému umění a kultuře.

Zemřel 15. dubna 1985 v Košicích.