Václav Menčík se narodil 22. listopadu 1926 v Brně. S uměním se poprvé setkal během studií na reálném gymnáziu v Olomouci u profesora A. Kučery, který ho seznámil s díly moderních francouzských výtvarníků. V roce 1945 působil v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením profesora Emila Filly a profesora Josefa Nováka. Po absolutoriu v roce 1951 se stal asistentem Emila Filly na VŠUP v Praze.

Menčíkova tvorba začínala pod vlivem E. Filly směrem k kubismu. Věnoval se především grafice, zejména modernímu uměleckému sítotisku, ale později se zaměřil převážně na malbu. V roce 1954 se stal spoluzakladatelem skupiny Trasa 54, která sdružovala převážně absolventy VŠUP a vystupovala proti totalizujícím tendencím v českém umění. Přestože koncem padesátých let tíhla jeho tvorba k italskému neorealismu, šedesátá léta patřila znovu českému „menčíkovu“ kubismu, kterému zůstal věrný po zbytek svého uměleckého života.

V roce 1967 se stal členem výtvarné skupiny Radar, která vznikla v roce 1960, a působil v ní až do roku 1971. Menčík byl také pedagogem – od roku 1968 jako docent a od roku 1983 jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1995 je členem výtvarné skupiny Tolerance 95. Vedle své výtvarné kariéry přispíval do různých časopisů a novin, jako například Mladý hlasatel a Mladá fronta. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze, Středočeské galerie v Praze, Českého pavilonu Mezinárodního pavilonu v Osvětimi a dalších.