Bedřich Stefan byl český sochař a významný představitel meziválečné avantgardy. Narodil se 9. prosince 1896 v Praze. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění u Jana Štursy a patřil k významným umělcům své doby.

Stefan byl členem skupiny Devětsil a poprvé vystavoval s touto skupinou roku 1922. V té době se podílel na rozvoji motivů sociálně civilního umění a jeho sochařské práce vykazovaly vliv poetismu. Spolupracoval s dalšími významnými umělci, jako byl sochař Otto Gutfreund, a stal se manželem sochařky Hany Wichterlové.

V 20. letech se Stefan zabýval otázkami abstraktní sochařské formy a reflektoval také podněty kubismu. Jeho tvorba zahrnovala jak veřejné realizace, například reliéfní cyklus 14 zastavení Křížové cesty v kostele sv. Václava ve Vršovicích, tak i sochy pro vinohradský Kostel Nejsvětějšího srdce Páně a plastiky pro lidický památník. Jeho práce byly ovlivněny také pobytem v Paříži, kde získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v ateliéru Le Corbusiera.

Bedřich Stefan se ve 30. letech intenzivně zajímal o primitivní umění, což se projevilo v jeho tvorbě. Během tohoto období přivezl z Paříže africké masky z Libérie a Pobřeží slonoviny. Jedním z jeho děl z této doby je socha nazvaná "Sedící černoch," kterou můžete vidět ve stálé expozici Století relativity.

Zemřel 31. března 1982, rovněž v Praze.