Základní údaje
technika | Tuha na papíře pod sklem |
rozměr | Ve výřezu 42x29cm |
Popis
Žena v negližé - Vojtěch Antonín Hynais (14. prosinec 1854 Vídeň – 22. srpna 1925 Praha – Podolí) byl český malíř a autor současné opony Národního divadla (1883). Narodil se 14. prosince 1854 v rodině krejčího ve Vídni. Jeho otec byl velkým vlastencem a aktivním účastníkem spolkového života ve Vídni a děti sám doma učil česky, protože neměl prostředky na školy. Vojtěch Hynais po absolvování reálky v 16 letech nastoupil ke studiu na vídeňské Akademii, nejprve u profesorů Karla Wurzingera a Augusta Eisenmengera. Když se roku 1874 vrátil z Říma profesor Anselm Feuerbach, Hynais přestoupil do jeho ateliéru klasické malby. Feuerbach ho přizval k práci na nové budově Vídeňské umělecké akademie a zařídil Hynaisovi římské stipendium. V Římě a Benátkách studoval a kopíroval díla starých mistrů (Tiepolo, Raffael) a ve stejné době získal přízeň záhřebského biskupa Josipa Juraje Strossmayera, který od něj objednal dva obrazy.
Roku 1873 na Světové výstavě ve Vídni se Hynais seznámil s ostatními umělci budoucí Generace Národního divadla a viděl zde díla francouzského akademického klasicismu. Do Paříže odjel v roce 1878 s doporučením od Strossmayera k malíři Jaroslavu Čermákovi, ale zastihl ho již umírajícího. Oslovil tehdejšího prominentního malíře Paula Baudryho a ten ho doporučil na pařížskou Akademii k Jean-Léonu Gérômovi. Od roku 1878 studoval u Jeana-Lóna Géroma na pařížské École des Beaux-Arts. Hynais se v Paříži oženil s modelkou Augustou Vorinovou, se kterou už měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Annu (rovněž malířku)[6]. Aby uživil rodinu, zabýval se kromě malby také grafickou tvorbou (plakáty) a spolupracoval s porcelánkou v Sèvres. V Paříži byl ve stálém kontaktu se svými krajany (Brožík, Marold, Sochor, Chittussi) a pomáhal stipendistům Němejcovi a Bílkovi. Získal významnou zakázku na sérii lunet pro vídeňský Hoftheater.
Udržoval kontakty s pražskými umělci (Myslbek) i mecenáši (Náprstek, Hlávka, Škorpil, Stupecký) a některé z nich portrétoval, mj. vytvořil sérii portrétů rodiny Daubků při pobytu na jejich zámku v Litni. Hynais byl autorem plakátu pro Národopisnou výstavu roku 1891. Až po velkém naléhání svolil, že se zúčastní výzdoby Národního divadla a zhotoví její novou oponu. Na nádvoří České techniky byl pro něj roku 1883 postaven ateliér, kde se však dělil o místo se sochařem Bohuslavem Schnirchem, což mu nevyhovovalo. Roku 1894 na návrh Josefa Hlávky přijal místo profesora na pražské Akademii a působil zde až do smrti roku 1925. Josef Hlávka pro profesory Akademie pronajal a nechal přestavět Wiehlův pavilon postavený pro Zemskou výstavu v Holešovicích a během stavby nové budovy Akademie se zasloužil se o to, že nové ateliéry byly projektovány „na míru“ konkrétních umělců. Hynais spolu s ostatními se tam přestěhoval roku 1903.
Hynais získal během života řadu ocenění na pařížských Salonech a zlaté medaile na Světových výstavách. Byl rytířem Řádu železné koruny III. třídy, důstojníkem francouzské Čestné legie, členem české Akademie nauk a umění, čestným předsedou JUV a čestným doktorem Univerzity Karlovy[8]. Zemřel 22. srpna 1925 v Praze a je pohřben na Vyšehradském Slavíně.